离职到今天，算算也有差不多半个月了。这些天，都快发霉了。没事做的日子显

离职到今天，算算也有差不多半个月了。
这些天，都快发霉了。没事做的日子显得无比的无聊。面对大家的提问说：准备去做什么？现在做什么？我只能是无言以对。辞职之后我才真正的体会到，在荧幕上那些失意青年的那种心情。
正当是：人生漫漫长路，尽眼望去，遍地皆是迷茫。人生没有目标，没有方向，更没有动力。感觉自己就像是一艘没有燃料的远洋轮，搁浅在大海之中。四下里都是迷茫的汪洋，然而我却不知道该怎样才能获取燃料，重新上路。

哪怕，我有再多的努力。却总是不知道要那么努力的工作干什么？我的人生，至今没让我感觉一点压力。就是所谓的一人吃饱全家不饿类型。也没有需要我去为之拼搏的对象。单身的我，朋友也少。基本上就是一个人自由的过着日子。

一个个的愿望，破碎。最终成为遍地刺人的碎玻璃。遇到很多人，然后在短暂的相处之后，又各自天涯，从此沦落，不相守。最终，还是一个人。那时候，我本以为遇到了人生的幸福，只是最终证明，那不过是我一厢情愿，自以为是罢了。

他们说，我总是那么开心，从来都是笑脸，笑颜未曾有断。时间久了，我都以为我很开心。然而，当只剩下我一个人的时候，那种失落，是一种说不出的感觉。好像我的身体与整个世界都有一层隔膜。把我生生的与世隔离。也只有那时候，我才真正体会那句：笑不过一种表情，与快乐无关。

我知道，最终我都必须走上一条只有我一个人的奋斗路程。我始终相信，每个人的人生，都必须要自己去走一条路出来，去面对一切，不能总是在“巨树”下遮荫乘凉。面对未知的明天，我恐惧过，就算此时此刻我的心也还在颤抖。不知道结局会怎么样呢？

这次的辞职，便是我对自己的人生做出的第一个重要的抉择，我知道，做出这样的选择，违背家人的意愿之后，以后的人生都会不一样。那是一种想象不到的刺激。但它却远没有已知的未来让人来的恐惧。我知道我所缺失的。其实就是勇气，有时候我会不够勇敢。我体会到要自己给自己勇气那是多么的困难。它远没有，旁人给你勇气来的快，但心灵的勇气一旦激发，那将是何等的巨力啊。心灵的力量永远都是那么让人无法想象。

最初的梦想:相爱的恋人、健康的父母、聪明的膝下儿女，过着平淡的生活。自由、不用受人牵制。
只是现在，却始终没有一个能让我倾心的佳人，父母常年劳累，身体有些垮了。想要的自由，那不过是遥遥无期的奢望罢了。还好，一直坚持的信念未曾改变：心若向阳、便是晴天。
就算是，一直都找不到一个可以陪伴我的人，一起前行，也无所谓了。依靠着心里的信念，我也能走下去，只要不让自己陷入黑暗，便无所畏惧。


人生漫漫长路，遍地是迷茫。还好那句：心若向阳、便是晴天。。。

結果 (捷克文) 1:

Rezignace dnes, matematika téměř dva týdny.
V těchto dnech, téměř plesnivé. Nic lepšího na práci den se zdá neuvěřitelně nudné. Řekl, že tvář vaše otázky: připraven na to, co? Teď, co mám dělat? Mohu být jen slova. V návaznosti na demisi, jsem opravdu ocení druh nálady těch frustrované mládeže na obrazovce.
Legitimní: život dlouhá cesta, vypadají až, znovu a znovu jsou zmateni. Život nemá žádný cíl, žádný směr, žádný další výkon. Cítila jsem se jako oceánských plavidel bez paliva, najel na mělčinu v moři. Rozhlédl se zmateně na oceán, ale já nevím, jak se dostat palivo,Zpět na silnici.

I, ani sebevětší úsilí. Ale ne vždy víte, že chcete pracovat tak tvrdě dělat? Můj život není ve mně pocit, trochu tlaku. Je tzv. lidé jedí celou rodinu hladový typ. Není třeba, na které jsem šel na pevný objekt. SINGLE mě, přátelé. V podstatě člověk po celý život svobodně.

Rozbité touha. Nakonec se země rozbitého skla bodných lidí. Setkání hodně lidí, pak v krátké vyjít, a každý horizont z klesly, a ne trávit. Nakonec, člověk. V té době jsem si myslel, tato zkušenost štěstí v životě, jen konečný důkazAle to je jen zbožné přání, self-spravedlivý Bale.

Říkali, že jsem byl vždycky šťastný, a byla vždy usměvavé tváře, usmívající se tváře, které nebyly nikdy zlomené. Dlouho jsem si myslel, byl jsem velmi šťastný. Nicméně, když jsem odešel, frustrace je zvláštní pocit. Jako kdyby moje tělo a svět jako celek má membránu. Můj život a izolace. Jediný čas, opravdu oceňuji frázi: smích, ale výraz, který nemá nic společného se štěstím.

Já vím, nakonec jsem se pustil do boje I pryč. Vždy jsem věřil, že každý lidský život,Musí sami jít o cestu, vydržet všechno, ne vždy si v chladném stínu pod vztaženýma. Tvář neznámého zítřka, obávám se, i v této chvíli, mé srdce je stále třásly. Nevím výsledek, co se stane?

Odstoupení je prvním důležitým volba, aby se ve svém vlastním životě, já vím, aby tuto volbu, je v rozporu s přáním rodiny, později v životě nebude. To je druh představit podnět. Ale to je daleko od známých budoucích lidí strach. Já vím, co mi chybí. Ve skutečnosti, že je odvaha, a někdy se dost odvahy.Oceňuji, jak těžké to je vlastnit odvahu. Daleko, jiní vám odvahu k půstu, ale odvahu duše, kdysi inspirovala, že by, jak Juli. Síla srdce jsou vždycky tak lidé nemohou představit.

Původní sen: milenci v lásce, zdravé rodiče, smart Jeho děti žijí jednoduchý život. Svoboda, ne ostatními obsahovat.
Právě teď, ale stále nikdo mě přitahuje na kráse, rodiče trvalka unavený tělo nějaký kolaps. Chtějí svobodu, ale že v dohledné budoucnosti očekávat nic. Naštěstí, vždy trval na víře, se nemění: Pokud srdce sunny je slunečno.
I byla nemůžete najít, kdo doprovázet své lidi, s dopředu, na tom nezáleží. Spoléhat se na přesvědčení srdce, a můžu jít dál, tak dlouho, jak to je, aby ses k pádu do tmy, ale nebojácný.


Life dlouhá cesta, a země je zmatený. Naštěstí, věta: srdce, pokud sunny je slunný. . .

結果 (捷克文) 2:

Ponecháme-li dnes, Matematika je téměř půl za měsíc.
V těchto dnech, téměř zatuchlý. Nemají nic lepšího udělat den vypadá velmi nudné. Zeptali jsme se: co hodláte udělat? Teď co dělat? Byla jsem řeč. Opravdu cítím po rezignaci na obrazovce kde nálada frustrovaný mladých lidí.
: Dlouhý život, aby oko jsou zaměňována. Cíl v životě, žádný směr, není moc nemají. Cítit jako loď bez paliva pro zaoceánské lodě, uvízlé na moři. Wang kolem je zmatený, ale nevím jak se dostat palivo,Pohyb vpřed.

, mám trochu více úsilí. Ale nevím, co chcete tak tvrdě pracovat? Můj život, cítím trochu tlaku zatím nedělal. Je znám jako člověk jíst hladový typ rodiny. Objekt nechtěl mě bojovat. Jeden mě, méně přátel. V podstatě volný den.

Přeje, nefunkční. Rozbité sklo nakonec stala sarkastický. Splňovat spoustu lidí a pak po krátké, konec, snížené, ne dohromady. Na konci, to byl muž. V té době jsem si myslel, že s štěstí života, ale nakonec se ukázalo,To je jen moje zbožné, Sebestředná, o tom.

Řekli, byla jsem vždy tak šťastná, vždy úsměv, úsměv ještě nebyla prolomena. Dlouhou dobu jsem si myslel, že jsem byl velmi šťastný. Nevýslovné pocit trochu ztratil, je však pouze v případě, že jsem jediný vlevo. Zdá se, že mé tělo a svět jako celek má membrána. Izolace mého života. Bylo to jen v té době, jsem opravdu oceňuji, že: smát ale tvář, nic společného se štěstím.

Vím, že nakonec musí pustit na I jediný, kdo bojovat dál. Já jsem vždy věřil, že každý lidský život,Musí jít svou vlastní cestu, čelit vše, nelze vždy ve stínu "velký strom" se stínem. Tváří v tvář neznámého zítra, mám strach, i v této chvíli, co mé srdce je stále třásla. Nebudou vědět, že je konec, co?

Tato rezignace je, že jsem udělal první důležité rozhodnutí svého života, já vím, že rozhodování takových, na rozdíl od rodiny přání po, později v životě nejsou stejné. Je to že podnět nelze představit. Ale to je mnohem méně známé lidi, aby strach o budoucnost. Já vím, co mi chybí. Je odvaha, někdy jsem se dost odvahy.Cítím se pro sebe odvahu jak obtížné je to. To bylo daleko, jiní vám odvahu rychle, ale odvahu srdce, kdysi vyhodil, jak velký to bude. Síla mysli je vždy méně nemyslitelné.

Původní sen: láska milence, zdravé rodiče, smart pochopí děti, žila nudný život. Zdarma, a nikoli jako rukojmí.
Právě teď, ale vždy mě zamilování v růžové, rodiče celoroční námaze, tělo hází ručník do ringu. Chcete zdarma, to je jen Předvídatelnou budoucí ambice. Naštěstí byly trvá na tom, že víra se nezměnil: je-li slunce, je v pořádku.
I nebyla schopna najít osobu, která může doprovázet mne, společně vpřed, nevadí. Spoléhat se na víru, mohl jít dál, jak dlouho si nenechte upadnout do temnoty, strachu.


Dlouhý život tam je zmatený. Dobře, že větu: je-li slunce, je slunečno...